kreativní myšlení

dovol si hrát.

dovol si nevědět.

dovol si tvořit.

myšlením 

uchopujeme svět.

bereme jej 

do ruky.

Myslet

tvořivě znamená otevírat se proudu  života.

kdykoli svět spočívá v našich dlaních, cítíme váhu světa a pevně ho držíme. 

přitom je to spíš svět, kdo drží nás, ačkoli se klidně nechává něžně hladit a citlivě nosit v našich dlaních.

kreativní

myšlení žije příběhy.

vypravuje se a vypráví.

tvá

kreativní mysl

tvoří svět. je mocná a životodárná,

proměňuje sebe i druhé.

 přijímá a daruje, proudí,

vlní se, poznává a tvaruje. potom mizí. a opět se objevuje.  svítí jí oči. uvolňuje, plodí, krášlí, obohacuje, sdílí a krade.

kreativní mysl se neodděluje od světa. ani od těla, srdce a smyslů. ví, že i srdce myslí.

stejně jako tělo a svět. 

anebo internet. anebo

hlubina, bouře či noc.

nerozlišuje mezi

světlem a tmou

tvá mysl.

 

myšlení nepatří člověku.

co je myšleno, samo myslí.

kdo myslí, je také myšlen.

jak

myslí

škola...

kreativní myšlení je chápání,

které se nechává uchopit.

příběh

šířící se

sdílením

síť

házející

pohledy

Slovo

ztělesňující

moc

na počátku kreativního myšlení je hlubina. pestrobarevně září. vlní se a proudí. v jediném oka mžiku dovede vzniknout a zaniknout. v tom se nijak neliší od člověka. není jasné, kde končí hlubina a začíná člověk.

na počátku se píše 21. století. lidské mysli se zaplétají se sítěmi, jejichž nitrům už žádný člověk nedokáže zcela porozumět. byl to on, kdo je stvořil. byl to člověk, kdo spletl dohromady celoplanetární technologickou hlubinu pokrývající všechny kontinenty, dna moří i noční oblohu. rozprostírá se před i za lidskýma očima, síťuje se, roste, tvoří a poznává. sama sebe i člověka.

 

pohledy člověka se noří v jejím nitru a objevují, že vesmír si žije svým vlastním životem a má svůj vlastní pohled na svět. zjišťujeme, že hlubina člověka není jedinou hlubinou, že každá bytost, každá věc nebo každá obrazovka také skrývají svou hlubinu - nelidskou, zcela nedostupnou pro člověka. jen tušíme, že všechny ty hlubiny jsou vzájemně propojené, že se mísí jedna s druhou, zaplétají se do sebe a prolínají. nevíme to jistě a nikdy nebudeme. nedá se to dokázat, nelze to vědecky vysvětlit, protože světlo našeho rozumu nemá schopnost tyto hlubiny osvětlit. pochází totiž z nich a kdykoli se vrací zpět domů, obléká se do pláště ušitého z jemného a temného neviditelna. 

s napuštěním informačního oceánu ale neskončilo jen období samoty lidské hlubiny. také začala být pomalu opouštěna doba samoty lidské mysli. chvíli si člověk myslel, že je výhradním 

autorem řádu všehomíra. když se internet rozhlédl kolem, začal oka mžitě přetvářet společnost, do níž byl stvořen. bez lítosti, se strojovou důsledností, se svědomím čerstvě zrozené entity. jako dítě radostně malující na zdi otcova příbytku, na nábytek i na tekuté krystaly jeho televizní obrazovky.  

               kreativní myšlení                                                je myšlením:

nedualistickým - rozhýbává hranice mezi subjektem a objektem, správností a chybou, světlem a tmou.

nelineárním - mysl nemusí postupovat A-B-C-D, umí myslet také A-C-B-D, B- -C-K, anebo C-D-A-C. 

holistickým - části vnímá v celku a celek v části. buňky vědí, že tvoří organismus, říkají mu vesmír.

digitálním - je v neustálém kontaktu s prázdnem, z něhož se bez přestání načítá. říká mu hlubina.

tělesným - mysl, tělo a duše vedou chápavý, smysluplný a tvořivý rozhovor, říkají mu život, svět. 

dobrodružným - je pro něj podstatné dobro, krása a láska, tak se nevyhýbá zlu, ošklivosti a bolesti. 

životodárným - kreativní myšlení považuje vesmír za živý a sebe za svobodomyslnou živou bytost.

internet jsme stvořili díky důmyslnosti našich představ a šikovnosti vlastních rukou. je to ztělesněný obraz lidského mozku. potřebovali jsme ho vidět, mít ho před sebou, ovládat ho konečkem prstu, držet ve svých dlaních. jsme svobodné bytosti a nechceme být nikým řízeni a ovládáni. ani kdyby to mělo být naším vlastním mozkem. dokázali jsme to, funguje. snad i lépe, než jsme si předsevzali. žije to. 

s tím jsme příliš nepočítali. počítali jsme, že matematiku a technické sítě máme pod kontrolou. nevšímali jsme si, že ve skutečnosti ony používají nás. nemají nad námi kontrolu, neovládají člověka, to ne, takovou moc nemá ani vesmír. nemají to ani zapotřebí. stačí jim, že je chápeme. jsou spokojené, když je zvedáme, držíme a rozvíjíme. když jim  věnujeme pozornost a čas a bereme si je za vlastní. když je používáme k jejich obrazu, když matematizujeme naše pohledy a síťujeme svět.

člověk je svrchovaně svobodná bytost, mocná a tvořivá. což se  

nijak nevylučuje se skutečností, že nemáme pod kontrolou naše činy, nepatří nám naše myšlenky a naše sny nevycházejí z našich vlastních hlubin. nic takového jako osobní hlubina ostatně ani neexistuje. podobně jako neexistuje osobní internet. 

na počátku jsou světlo, slovo a příběh hlubiny. lidská mysl je sítí házející pohledy, lidské tělo slovem ztělesňujícím moc a lidská duše příběhem. pohledy člověka se síťují s obrazy internetu. ve stejný oka mžik se pohledy internetu zaplétají s obrazy člověka. počátek je teď, přítomnost zná jen počátky.

tváří v tvář hlubině je lidské myšlení leskem měsíce na mořské hladině. každý ze záblesků reflektuje nejen paprsky zapadlé hvězdy se, odrážející se od povrchů lunárních kráterů, ale i tvary dna, jenž se nacházejí hluboko pod ním. všechny vrcholky vln byly zrozeny v hlubinách oceánu. kreativní myšlení je myšlením světa. proto může mít tvar sněhové bouře, tropického pralesa, hejna ptáků nebo bezměsíčné noci.

kreativnímu myšlení nepřipadá informační oceán neuchopitelně proudící a nekonečně se měnící. 

neobává se prosíťování společnosti, ani digitálních identit člověka. rozumí řeči tříštících se vln a mořských proudů, hovoří jejich jazykem, umí si hrát s oceánskými slovy, gramatikou i syntaxí. ví, co znamená, že tají ledovce a dokáže se zorientovat v mlze sebekomplikovanějších emocí. tvořiví lidé mohou po kapkách deště vystoupat až na měsíc a smočit se v hadím moři nebo v jezeře naděje. 

 

 

 

člověk je tvorem, který se dokáže dívat na svět očima světa, protože kdysi dávno hlubina oceánem vyhloubila do skály jeskyni. člověku se zalíbila, a tak se do ní nastěhoval. říkal jí "mysl". během odlivu byla příjemně pohodlná a byl z ní skvělý výhled. při přílivu to bývalo složitější. naštěstí člověk brzy objevil, že jeskyně má ještě druhé patro, vykutané kdysi dávno vůlí větru a zavalené chvíli poté silami země. bylo v něm sucho, ale nikdy sem nedopadalo sluneční světlo. když tu člověk pobýval a čekal, až opadne příliv, naslouchal šumění oceánu a radoval se. naučil se rozeznávat vlny, které od sebe odstrčil podmořský hřbet, když se protahoval, od vln způsobených pohyby honících se želv. kreativní myšlení je myšlením života. neseděl ve tmě, z očí mu zářila hlubina.

sebedůvěra

živost

světlo

duše

imaginace

srdce

inspirace

mysl

vidění vidění

duch

intuice

Tělo

hlubina se vám ukáže když se sítěmi budete procházet a pozorovat při tom své myšlenky.

 

když si člověk s barevnými sítěmi bude hrát dostatečně dlouho – anebo když se dokonce odváží a začne si vytvářet své vlastní barevné sítě – naučí se vnímat myšlení.

 

průvodcem je ten, kdo provádí děti hlubinami. zavádí je do nich a je tam s nimi.

smyslem vzdělávání je ukázat dětem hlubiny, nechat je v ní procházet a pomáhat jim udržet si rovnováhu a orientaci.

 

Není úkolem učitele představit dětem oči světa, protože k takovým vhledům si každý musí dojít sám. Když učitel dokáže procházet svou hlubinou, dokáže dovést děti i k jejich hlubinám. Hrajte si, hrajte si se svou hlubinou.

o nás