kreativní myšlení

kreativní myšlení vychází z průniku interdisciplinárního učení a intuitivní pedagogiky.
 
intu věnuje pozornost poznávání sama sebe, interdisciplinarita se zabývá poznáváním světa.
 
 zapotřebí jsou obě dvě poznání. myšlení se vždy nalézá mezi nitrem a vesmírem.
 
kreativní myšlení se věnuje objevování průniků mezi vnitřními a vnějšími světy.

tyto průniky nabývají tvarů barevných sítí poznání. 

digitální vidění
kreativní pohyby informačního věku

je možné dívat se najednou dovnitř i ven, na sebe i kolem sebe.
je možné vidět vlastní vidění a je možné vidět vidění druhého.
je možné vidět neviditelné. je možné vidět se zvenčí.
je možné vidět sebe i svět tak, jak jsme. 

pohybuješ se myslí, když se pohybuješ na síti. na internetu, v informačním oceánu.
síť pozoruje tvé vidění a ty se díváš na svět očima sítě.
nalézáš neviditelné části sítě i sebe sama.
síť je skutečná. stejně jako ty.
digitální vidění jsou doteky tvých prstů.

intuitivní hry s kreativním myšlením

při vytváření barevných sítí se člověk nalézá mezi myšlenkami, příběhy, nápady a pohledy, pozoruje je, digitalizuje, síťuje do souvislostí.
síťuje do vztahů je i sebe.
všímá si, jak se v jejich společnosti cítí, jak mu myslí proudí myšlení, jak se jeho oči naplňují obrazy, jak se prázdno proměňuje na plné a jak se pestrobarevnost rozpíjí v temnotě.
každý člověk si volí, kterých obrazů, spojení a ok se chytí a kterých se pustí. 
 
tvorba barevných sítí je ztělesňováním myšlení.
když už se letos říká, že je na čase digitalizovat si vlastní myšlení, když se věří, že nelze nevytvářet digitální stopu, pak já jsem se rozhodl, že si budu skládat barevné sítě.
vybírám si, z jakých myšlenkových proudů se skládá můj život.
také existují příběhy, které si mě vybraly a na nic se mě neptaly. 

v důsledku některých myšlenek lze zemřít, v důsledku jiných lze spokojeně žít.

pohyb na hranici

k nejživotodárnějšímu učení dochází na hranici mezi věděním a nevěděním,
mezi uměním a neuměním,
mezi dovedností a nešikovností.
tam, kde se z komfortní zóny vystupuje ven.
tam, kde se člověk cítí otevřeně a zranitelně.
 
každá hranice nejen odděluje, ale též spojuje. 
proto se od učícího se člověka mohou ostatní mnoho naučit. 
tedy je potřeba vyskytovat se co nejčastěji na vlastních hranicích.
zde se nachází spojení se světem i s jeho tajemstvími.

tvorba chyb

​

pohybem na hranicích dochází k tvorbě chyb.

proto jsou chyby při učení se kreativnímu myšlení vyhledávané - dávají poznat, že se učící ocitl tam, kde se může něco naučit.

díky chybám, nedostatkům, nepřesnostem a nedokonalostem víme, že se zrovna učíme.

každá chyba je tak vítána s radostí a je opakována kolikrát je potřeba.

některé chyby brzy navždycky mizí, z jiných se mohou zrodit celé nové světy.

nehodnocení

​

každý člověk má stejnou, absolutní hodnotu, která nezávisí na tom, co umí nebo dokázal.

i proto může klidně dělat chyby nebo se pohybovat v rámci zcela mylných příběhů. 

kreativní, intuitivní myšlení se nehodnotí. není dobré, ani špatné, jednoduše je.

ve vesmíru jsou povoleny dobro i zlo.

​

spokojenost

kreativní myšlení vede ke spokojenosti. se sebou samotným, se světem i s ostatními lidmi.

interdisciplinární učení je vzdělání k životu v klidu.

proto se neodehrává jen na síti, nejde jen o barevné sítě, jde o život člověka v celku.

​

člověk má moc být spokojený, i když zrovna cítí, jak jím prochází nespokojenost.